Virtuální svět

Lidé dnes komunikují o sto šest. Lajkují a komentují příspěvky, natáčejí o sobě videa na youtube. V dnešním rozvojovém světě, tedy pardon, rozvojové není úplně to správné slovo, neboť jím označujeme oblasti poněkud dále na jih, tedy v rozvinutém světě, rozšířeném o nová virtuální území se snižuje vnímání toho, co je ještě normální a co už ne, potažmo pak, co je správné a co už ne. Televize, seriály, reality show, také počítačové hry a samozřejmě hlavně internet, kde lze nalézt úplně všechny zhovadilosti, které kdo kdy vymyslel. Cenzuru nechceme, na tu jsme alergičtí, ale jiný způsob třídění obsahu jsme zatím nevymysleli. Věk, kdy se děti dostávají do kontaktu s počítačem, se snižuje a podle některých průzkumů se snížil na šest let. Podle mé osobní zkušenosti si děti hrají s tablety už od tří let.

Potlačili jsme v sobě pocity, protože na sebe necháváme působit mnohem více negativních a agresivních informací než před takovými patnácti či dvaceti lety. Před dvaceti lety jsem ještě neměl ani emailovou schránku.  Internet ještě nebyl tak rozšířený a snadno dostupný a nebylo na něm tolik erotického a násilného obsahu. Erotika a násilí fungují jako droga. Působí na příslušná centra v našem mozku a to hlavní centrum – hypotalamus – následně jak jaderný reaktor spustí chemickou reakci, která vyloučí do oběhu chemické látky. Ty ovlivňují náš nervový systém.

Je to koloběh. Čím více si buňky zvyknou na chemickou látku, tím více se jí dožadují. Vzniká skutečná závislost. Genialita celého systému je založena na tom, že neexistuje žádný prášek nebo pilulka, kterou by podivný chlapík prodával v temném podloubí. Jde však o vzrušení. To tu přítomno je. Když si budete půl hodiny prohlížet na internetu obnažená těla, více či méně sličných dam, možná se váš rozum vzchopí a řeknete si, co to tu dělám, vždyť je to už trapné.  Dnes se už natočí a nafotí kdekdo a je to celé takové… hm no slizké. Ještě tak umělecké fotografie, ale tohle! Jsem přeci jenom estét.

Ale tělu ta dávka vzrušení začne chybět. Tělu je šumafuk estetika. Buňky potřebují svou látku, jako když si člověk zvykne každé ráno dát si kafe. A tak lidé dnes sbírají zážitky, honí se za zážitky, za adrenalinem. Skákají padákem, šikanují spolužáky, hrají reálné hry. Třeba na komunismus, o tom jsem tuhle nedávno četl, nebo na bezdomovce, nebo na filmovou hvězdu, i když to se dá ještě pochopit. Existují agentury na zážitky. Zážitek se dá dostat pod stromeček, nebo s 50% slevou na slevovém portále.

Inspirací pro naše vzrušení si jednoduše vygooglujeme. Děti ve škole si prohlédnout youtube jak se správně a pořádně šikanuje spolužák a zjistí, že zrcátko na noze strčené pod sukni spolužačky už je dávno out. Dnes je potřeba jí skroutit ruce, servat z ní šaty a celé to natočit na videokameru nebo telefon, pak to dát taky na youtube a číst komentáře.

Zkrátka nejen u dětí, i u dospělých se snižuje vnímání toho, co je normální a správné. Jsme oblbováni jako v metrixu. Kdyby metrix neměl reálný základ, neměl by takový úspěch. Stal se symbolem. Metrix znamená vzorec. Je nám předáván kulturní vzorec, který se hodí určité skupině lidí. Vydělává jim peníze. A muslimové tento vzorec těžko snášejí. Mají pocit, že ztrácejí pevnou půdu pod nohama.

Svět je upleten z křehkých nitek a drží ho u sebe naše vnímání. Proto se věnuji vzdělávání. A stejně tak i moji kolegové ze společnosti Amplioon. Věnujeme se vzdělávání a seberozvojovým kurzům protože věříme, že to může pomoci. Začínáme u vnímání. U vnímání našeho těla, našich pocitů, potřeb, naší mohoucnosti a zvětšujeme, rozvíjíme naši mohoucnost. Zlepšujeme citlivost na svět okolo nás i na svět v nás, učíme se všímat si, a také umět vědomě reagovat. Nebýt až po uši ponořen ve vzorci, který mi někdo programuje, ale dokázat mít alespoň chvíli nadhled, umět registrovat souvislosti.

V  kurzech nám tedy ani tolik nejde o nové informace, ale o onu vnímavost a mohoucnost těla a mysli. O jejich správnou spolupráci, propojenost a vyváženost. Je to samozřejmě program na celý život. Ale je to jako se svaly, také je musíte trénovat, jinak ochabují. Vyplatí se cvičit. Alespoň občas. Takže naše kurzy jsou taková posilovna pro tu naši psychiku, pro naši duši.